Na některé nemoci nepomůže žádný "obyčejný" lék. Některé nemoci nevyřeší žádný "obyčejný" lékař ani psycholog. Někdy se vám prostě zastaví srdce a je jen jedno místo, kde se mu dostane té "správné" péče. O tom je následující říkanka... 
Některé věci mají malou úspěšnost, jiné větší. Pouze jediná se ode všech ostatních odlišuje. Čím? Tak to se dovíte v této malé říkance. 
Tak jsem po dlouhé době dokončil revizi komentáře od Tondy Uhlíře ke knize Skutků. Všem příznivcům této "akční" biblické knihy mohu vřele doporučit. Na Tondově povídání je vidět, že apoštol Pavel byl jeho oblíbenec. I když není nutné se vším, co Tonda psal, souhlasit – ostatně všichni jsme různí lidé s různými názory a pohledy – je velmi zajímavé číst si jeho postřehy. Doufám, že stejně jako mě, i vám pomohou a povzbudí vás při čtení té "nej" knihy na světě. A příště nás čeká pohled na jednoho z hrdinů Starého Zákona – Jozua. O tom, že ani básníci to v létě nemají lehké. Abych parafrázoval klasika, pana Hrušínského z Rozmarného léta: "Tento způsob léta, zdá se mi být poněkud normálním." Mám však mírné obavy o zdraví našeho teploměru. Je to tvor domácí a včera přes den měl zvýšenou teplotu... 
Člověka může inspirovat kde co. Mě tuhle inspiroval jeden zákazník v obchodě k napsání říkanky. Já vím, není to nic moc, ale... baví mě to ;-) Prostě – nakupovat je radost, někdy ovšem jednostranná. Občas bývá ošidné mít co v srdci, to na jazyku. Ježíš říkal, že ze srdce můžou vycházet pěkně ošklivé věci. Mám za to, že je lepší filtrovat je přes mozek. Možná pak nebudeme muset tak často na kolenou prosit o odpuštění...Po dlouhé době jsem se vrátil k psaní básniček, říkanek i všelijakých jiných hrátek se slovíčky. Na úvod jednu vzpomínkovou z roku 2004. O tom, že někdy je nesnadné se vyznat sám v sobě. Možná i o tom, že musí umřít každé já, aby mohl vzniknout nový život...
Moje dnešní malé zamyšlení bych chtěl věnovat všem lidem, kterým kdy byl vnucován názor na to, co je správné. Taková mírná manipulace probíhá dnes a denně takřka ve všech věkových kategoriích. Vidím to například v obchodě. Nedávno jsem sledoval staršího muže, zřejmě dědečka malého asi osmiletého chlapce. Ten neomylně zamířil do oddělení počítačových her. Na což děda zareagoval "že jsou to všecko blbosti" a kluka nemilosrdně odtáhl pryč. Jiný příklad...
