Bráškové
Páni kluci! Danýsek je malá "podšívka". Copak asi vidí v očích svého brášky? Už aby vyrostl a mohl si s ním hrát! A Lukášek? Ten umí zatím rozehrát celou plejádů obličejových výrazů a mračí se jako..., jako dospělák. Jak oni to ty děti dělají, že se dokáží tvářit tak moudře... ;-)
Lukášek
Tak už je naše rodinka o jeden život bohatší... Poprvé se na svět podíval svýma ještě zalepenýma očičkama ve středu 29.6. v 13 hodin a 59 minut. Má se čile k světu, mlíčko pije ostošest a plínky maminka nestačí vyměňovat. Ale..., upřímně to přiznám..., nejkrásnější je, když spinká... ;-)
Stál jsem takhle u okna v našem novém bytu a sledoval děti venku na hřišti. Myšlenky se mi toulaly někde daleko a najednou mě napadlo, že Pán Bůh z nás nechce mít dokonalé lidi. Mám na mysli dokonalost fyzickou. On nepotřebuje, abychom byli za každých okolností zdraví a tedy spokojení. Vím, že v církvi je veliká poptávka po někom, kdo má "dar" uzdravení. Jakoby to fyzické zdraví bylo tím nejdůležitějším, co na zemi máme. Vždyť i téměř každé přání k narozeninám nebo k svátku se především týká zdraví. V Bibli ale čtu o křesťanech, kteří byli nemocní. I apoštol Pavel trpěl nějakou nemocí (onen známý "osten"). A přesto je Bůh neuzdravil. Proč?
Ve své Bibli si rád podtrhávám verše, které mě zaujmou. Protože ke mně pokaždé mluví z její stránek něco jiného a protože čtu tuto nádhernou knihu opakovaně, stává se, že mám některé věty podtržené vícekrát a v některých kapitolách je toho více podtrženo než nepodtrženo. Jinde se to zase hemží různými vlnovkami, šipkami, vykřičníky, smajlíky apod. Pro tyto účely jsem si pořídil úžasnou tužku Versatilku, která má i ořezávátko. A čas od času ji musím naostřit, protože se psaním, logicky, tupí.
Říkejte mi "Satchmo"
Není nad vánoční dárek, který potěší nejen rodinu, ale i blízké (sousedy). Danýsek si ho maximálně užíval a vypadá to, že v sobě nějaké ty hudební geny také najde...
Road for duck
Před nějakým časem jsme si udělali malý podzimní výlet. V Babiččině údolí bylo krásně. Není nad to, vypravit se tam ve všední den a zvlášť v období, kdy podzim maluje svými nenapodobitelnými barvami. Danýsek je technický typ a tak ho více než krása barevných listů zajímaly detaily povrchu vozovky pro jeho kačenku...
e již příjemnou tradicí, že na albech Jolany Vavřinové je k poslechu sedm skladeb. Má to své výhody – pokud vás tahle muzika nechytne, ani vás neotráví. A pokud vás chytne a po skončení sedmé písničky zalitujete, že už je konec, není nic jednoduššího, než si pustit další z, teď už pěti, sedmi-písňových CD disků.
Je zvláštní vidět, jak Bůh pozvedá to, co my jsme původně chtěli skrýt. Jak z malých a nepatrných věcí dělá věci veliké. Možná to souvisí s tím, jak Ho oslavujeme. Někdy vymyslíme projekt, který má ukázat boží slávu a velikost, ale ve skutečnosti slouží spíše k prosazení nás samých. Naopak jiné projekty, pro nás mnohdy na okraji zájmu, Bůh pozvedne a oslaví tak sám sebe nejlépe.
Jak mě vlastně bolí boj s hříchem? Cituji z božího slova, konkrétně z listu Židům, 12té kapitoly: "Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu." (Židům 12:3, ČSP). Z tohoto slova, které zaznělo při nedělní Bohoslužbě, mě doteď mrazí. Seděl jsem jako obvykle v zadní řadě, pozoroval záda svých bratrů a sester přede mnou a přemýšlel, zda jsme my, kteří si říkáme křesťané, vlastně vůbec ochotni svést takový boj. A jak moc jsem vlastně já, člověk, který si o sobě někdy sebevědomě myslí, že je božím přítelem, ochoten až do krve se vzepřít vábení království toho Zlého...?
Na některé nemoci nepomůže žádný "obyčejný" lék. Některé nemoci nevyřeší žádný "obyčejný" lékař ani psycholog. Někdy se vám prostě zastaví srdce a je jen jedno místo, kde se mu dostane té "správné" péče. O tom je následující říkanka...
